Den osmý - Cesta do pekla
Na cestě jsem dnes našel potrhanou papírovou holubici. Byla zavěšená do trnoví a už nebyla schopná letu, proto jsem jí také otevřel. Vím, že cizí dopisy se neotevírají, ale tohle se stejně ukázalo jen jako pozvánka pro kohosy – jméno bylo nečitelné – pozvánka na hell párty. Když jsem si to pozorněji přečetl, rozhodl jsem se jít. Holubice se sama zapálila a rozpadla se na popel. Hned jsem věděl adresáta. Je jen několik osob, které posílají destrukční holubice. To mě více nabudilo k návštěvě pekla. Co všechno se tam vlastně může stát? Tak za 4 dny se otevře brána. Konečně se budu moct zbavit některých svých pocitů. Sepsal jsem ještě jeden dopis a poslal ho známému příteli, díky němu jsem leccos mohl pochopit. K večeru jsem se uchýlil ke staré borovici. Víly usnuly po mém boku, ale já ještě dlouho pozoroval plápolající oheň, jak jeho plameny olizují dřevo. Jaká vášeň.
