Slepá víra, slepá touha
Jednou,
hlídal jsem na strážní věži,
viděl jsem, jak k orloji
přichází dva muži
a klepou.
Noc byla temná,
Staroměstské náměstí
prořízl proužek světla,
od otevřených dveří
Hanuš kouká.
Návštěva,
ač nezvaná,
sfoukla jeho svíci
a na hodinách dvanáctá odbyla,
když oheň schvátil jeho líci.
A pak ticho,
mistře Hanuši,
proč strůjce orloje?
Proč ti padouši?
Proč takové to souboje,
když orloj jen Praze patří?