Suice pain
Červená stéká po oceli chladné
a květy růží uvadají,
tvé argumenty nejsou pádné,
ale mé utopické myšleky padají.
Když naberu pramen vlasů,
zůstane mi v ruce,
ztrácí barvu zlatých klasů
a srdce bije tak prudce.
Do plic nažene se mi zduch,
vítr učeše mé vlásky,
tělem projede silný vzruch,
dolů spadne báseň psaná z lásky.
Po tváři skalne slza slaná..
Poslouchej, co teď řeknu!
Rty zašeptají slova planá,
pak oceli chladné se leknu...
Oči proryté šokem,
krev naplněná vysvobozením,
snad bude dobrým mokem
a krásným probuzením.
Mé cizí tělo padá na zem,
mé prsty stačí ještě psát,
chytnu ti od košile lem,
mou duši dej navždy spát!
Vychladlé tělo bez vlády,
vítaná hostina pro tebe a touha,
kuchyně bez páry,
byla to jen slova pouhá...