Klepání na nebeskou bránu
Tak abych vám to nějak piblížil.Protě mě to je zničeho nic napadlo.Nehledejte za tím nic.Ano nápad je převzatej z jedné povídky z knížky Ježíšku já chci plamenomet (Taxi),ale snad to neni tak same jako tam. Klepání na nebeskou bránu Je pozdní noc,24. prosince.Většina lidí je zalezlá doma ve vyhřáté místnosti u dobré štedro večerní večeře a popíjejí drahé víno ročník 1958 s karmínově rudou barvou drahého kamene. Radují se ze života a dětské tváře se rozjasňují pod dárečky,co nalezli pod řádně vyzdobeným stromečkem.Ale já stojím venku na tvrdé zimě a mrazu,opřený o šedou popraskanou zeď jednoho z domů v mé ulici.Kouř z mé cigarety se mísí s ledovým vzduchem a tancuje mezi padajícími vločky sněhu,líně padajíc dolů za svými druhy. Neklepu se zimou,necítím ji ale necítím ani teplo,které bych měl cítit.Žádná pára od mých úzkých rtů se nevznáší.Mohl bych se zde klidně vysvleknout do nahá a běhat po drobném náměstí a stejně bych nic necítil. Vkládám cigaretu do úst a pravou rukou zahrabu v kapse své kožené bundy.Vytahuji svou věrnou dýku.jenž nosím neustále při sobě ,kdyby mě napadl nějakej parchant a chtěl mě oškubat o moje drobné. 50 yenů,to je jediné ,co mi zbylo ze včerejší výplaty.Včera jsem všechno projel na hracích automatech v tom zpropadeném lokálu Steeva. Chlast,pár tahů z trávy a už sem o sobě nevěděl.Pamatuji si pouze na tu dívku s rusými vlasy pod prsa,na nichž by mohlo přistát nemalé letadlo.Víc si už nepamatuji,ahh musel jsem té kurvě zaplatit za sex nebo alespoň její služby,které si stejně už nepamatuji.Přiložím dýku k žíle bobtnajíc na mém zápěstí.A v tom mi projede hlavou další vzpomínka na bolestný včerejšek. Lopotím se domů div ne po čtyřech,u zámku u dveří našeho bytu mi to dělá větší potíže avšak po půl hodině zkoumání který klíč je vlastně správný,se moje snaha uplatňuje a dveře se mi otevírají. Hned co první spatřím je moje dívka,…jak má v puse něco dlouhého a není to moje.Provrtá mě pohled majitele toho velkého vybavení jakoby mi říkal "Právě sem skoro dosáhl vrcholu a tys mi to takhle překazil? Za to zaplatíš!" Pohled mluví jasně,a také činy mluví ještě zřetelněji. Ten typas vyskočí z postele a namíří na mě ruského Tokareva 33 .Asi mě můj žaludek zachránil,když jsem uhnul střele,jen protože potřeboval vyhodit nálož všeho,co sem mu nasázel za tu noc u Steeva. Ten chlápek se ušklíbne,ale než stihne reagovat,chytnu mu ruku se zbraní a snažím se mu ji vyrvat z ruky.Mám zavřený oči,tohle sem viděl vždy jen ve filmech,ale věděl sem že jestli povolím,zastřelí mě a ani při tom nemrkne a pak si to nad moji mrtvolou potěšujícně rozdají.Najednou slyším výstřel.V mé hlavě zní jako ozvěna v Alpách,jako zakázané techno párty na loukách… Pomalu otevírám oči a zjišťuji,že sem tomu typasovy udělal pěknou ďuznu do hrudi.Svalí se k zemi k mým rozechvělým nohám.Vítězně se podívám na Leylu,moji překrásnou dívku,ale to co spatřím je trpké.Chybí jí druhá část hlavy.Vyčítavě na mě kouká zbývajícím okem než se sesype na postel.Ta vzpomínka na ten pohled mě bodá víc než tisíce jehel.Nevydržím to a říznu se do bicepsu dýkou. Očekávám bolest ,ale tento pocit se nedostavil.Zkouším to ještě několikrát,ale nic necítím.Copak mě všechny city již opustili? Slyším tiché kroky,klapání není slyšet i když je dotyčná na podpatku.Když zvednu své ztrápené oči…projede mnou šok.To je ta rusovlasá dívka ze včera z baru. "Jak to de?" jakou drzost má mě oslovit? "De to!" "Myslím že tolik zase ne,asi to ještě nevíš,pamatuješ si vůbec něco ze včera?" Chvíli se zamyslím,ale pak odmítavě zavrtím hlavou.Dívka se představí jako Didi a trpělivě mi vyličuje,všechny události včerejší noci. Ve Steevově lokálu je zadní ulička,tam mě Didi udělala několikrát za sebou šťastným,chtěla za to poměrně málo.Ale pak se to zvrtlo,přišel tam nějakej nalitej chlap. Chtěl po Didi sex za pár cetek, ona odmítla,začal jí vyhrožovat nožem,začal jsem ji bránit i když jsem byl totálně mimo.Zapoměl jsem i na svou dýku v kapse.Rána,hodně krve, bezvládné tělo padající k zemi a pak hned to druhé.Didíny rusé vlasy začali splývat se splaškama a roztátým sněhem .Byl to nechutnej pohled. "Jak dlouho už jsem mrtvej?" "Od té doby co si odešel z baru" To je ono,přišel jsem domů a byl jsem už mrtvej."Podívej kdo za tebou přišel?!" Didi ukazuje za mě.Vidím dívčí postavu,kratší černé vlasy,pohled upřený do země a nos zabořen do dvou nádherných ňader. Leyla. Nesmělým krokem ke mně přijde a taky tak promluví.Neslyším,co říká,ale i když z jejích úst nevychází pára,cítím s ní teplo.Teplo po kterém toužím.Než stačí domluvit,chytnu ji do pevného objetí.Je to jen moje,Leyla.Mrtvá bohyně,moje druhá část mé mrtvé osoby.Bez ní jsem nikdo jen duše bez těla.