Klubíčko
8. 10. 2010
V bílé opuštěné místnosti stálo uprostřed klubíčko bílé barvy. Bylo bílé možná protože nechtělo aby ho někdo našel, možná protože se nemohlo zbarvit žádnýma emocema.
Jen tak tam stálo a bylo opuštěné. V noci se dívalo na hvězdy, ve dne sluníčko a nebo na kapky deště, ale nedokázalo popsat, co to je. Nedokázalo vlastně ani říci, že něco cítí.
Jednoho dne ale do té místnosti vběhlo malé kotátko a hned se na klubíčko vrhlo. Dokutálelo ho až pryč z té bílé místnosti ven na slunce a klubíčko poprvé pocítilo sluneční paprsky.
Náhle se zdálo, jakoby se začervenalo a dostalo lehký odstín růžové. Koťátko si s klubíčkem hrálo v trávě, různě se s ním převalovalo, házelo si s ním a různě okolo něj poskakovalo.
Večer, když koťátko společně s klubíčkem usínalo v jeho pelíšku, bylo klubíčko různobarevné. Byla zde zelená, modrá, červená, růžová, fialová, růžová,...samé veselé barvy. Koťátko si s klubíčkem
hrálo každý den a každý den se na klubíčku ukázala nová barva. ALe jak šel čas, koťátko rostlo a přestávalo si s ním hrát. Nejdříve jen ob den, poté jednou za týden a nakonec se ho netklo ani v pelíšku,
když vedle něj usínalo. Klubíčko se pořát uklidňovalo pocitem naděje, ale postupem času kdy koťátko neviděl třeba celý den, začala z něj i postupně se vytrácet jeho pestrobarevnost.
A když ho už dospělé koťátko vyhodilo ze svého pelíšku, začalo klubíčko pomalu černat. Kočka později porodila osm malých koťátek a klubíčko se začalo radovat, že si s ním bude konečně někdo zase hrát. Ale
koťátka nestála o nebarevné klubíčko a jen ho s nadřízeným výrazem obcházely. Kočka proto přitáhla nové klubíčko, barevné a pěkné. Když to klubíčko shledalo, zbořil se mu celý svět. Jednou když kočka nebyla ¨
s koťátky doma, klubíčko přivázalo jeden konec své nítě za pelíšek a začalo se kutálet a kutálelo se tak dlouho, dokud z něj nezůstala jedna dlouhá černá niť.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář