Oběť
Ležím na úzké lóži a snažím se rozpoznat ve tmě praskliny na stropě.Jemný vánek provane kolem mého nahého těla a provokativně se obtočí kolem mých beder. Ruce mám rozložené vedle své hlavy a bezmocně povolené. Na zápěstí jsou jasně rozpoznatelné červené pruhy způsobené moc staženým lanem. Ty stojíš v rohu pokoje a na tvé mysticky bílé tělo dopadá jen lehké světlo přes okno z pouliční lampy. To co držíš v ruce… co to je ? Neznám to! Proč to má tolik konců? Protáhneš své rty do šibalského úsměvu a opatrně přistoupíš k lóži na níž bezvládně ležím. Chytneš mě za řetěz, jenž mám připoutaný ke krku a jako nějakou hračku si mě k sobě přitáhneš. Má bradavka se dotkne tvého rozpáleného azbestového těla a tebou projede drobný impuls. Nechceš se k němu však přiznat a tak mě přitáhneš blíže a zmáčkneš mé místo dotyku. Projede mnou bolest, ale snažím se ji nedávat najevo. Ale tobě se tento přístup nelíbí.Přetáhneš mě přes záda tím několika koncovým bičíkem.Pak, aniž bys čekal na mou reakci, mě odhodíš zpět na lůžko hrubým způsobem. Pružiny se pod mou vahou stáhnou do sebe a pak vztlačí mé lopatky zase nahoru. Z mých úst nekontrolovatelně vyjde drobnej pazvuk bolesti. Tvé rty se opět protáhnou do úsměvu sadisty a přetáhneš mě důtkami přes hruď. A pak ještě několikrát… Nechci cítit tu bolest, ale vnímám ji. Na řasách se mi třpytí slzičky. Vánek vající z nedovřeného okna mě pošimrá na udeřených místech,z nichž sálá teplo bolesti. Křečovitě otevřu oči.Vidím opět tmu ale tentokrát rozmazanou. Nic se neděje… V napjatém tichu slyším jen tikot hodin, co visí nad lóží. Opatrně zvedám hlavu a dívám se na tebe. Ještě než mám šanci tě zahlédnout, přilítne mi facka z levé strany, jenž mě znova položí do peřin. Cítím tě, jak se mi přisáváš na krk, cítím jak mě koušeš do ucha a postupně se ti odevzdávám. Přes stehna mi přelítne ještě několik ran důtkami než tě nechám vniknout hrubě do svého těla.